| Počet zobrazení: | 8090 |
| Kategorie: | |
| Autor: | |
| Uložil: | Marcela |
| Datum uložení: | 29. Červen 2010 - 0:00 |
| Tagy: |
Vlaštovka, jiřička, rorýs
Nevím, čím to je, ale tuhle trojici se lidi často pletou. Kdysi kdesi napsal někdo, že vlaštovka má na rozdíl od jiřičky ocas do vidličky a od té doby tuhle ptákovinu všichni opakují, ač je to znak nespolehlivý (mladé vlaštovky žádnou „vidličku“ nemají - obr. 1, obr.2, obr. 3) a především krajně nepraktický (poznejte v letu „vidličku“ - vlaštovka vs. jiřička).
Nejsnazší způsob, jak zmíněnou trojici rozeznat je úplně jednoduchý: nejlépe je poznáme PO HLASE. A když už jsou náhodou zticha, tak je šikovnější zaměřit pozornost na jejich let a zbarvení.
Nejsnazší způsob, jak zmíněnou trojici rozeznat je úplně jednoduchý: nejlépe je poznáme PO HLASE. A když už jsou náhodou zticha, tak je šikovnější zaměřit pozornost na jejich let a zbarvení.
Začnu rorýsem. Rorýs obecný (Apus apus) není pěvec, ale svišťoun. Jejich ostrý svištivý hlas „srí“ „srí“ si nelze splést, něco jako zpěv rorýsi nepředvádějí (nejsou to pěvci). Rorýsi mají srpovitá křídla (většinou jimi jen tak lehce třepotají na koncích), a charakteristický prudký let. Rorýsi jsou výborní letci, v letu i spí, proto je nikdy neuvidíme odpočívat na drátech. U nás hnízdí většina rorýsů ve štěrbinách v zástavbě, měli bychom na ně pamatovat při opravách střech či zateplování domů.
S jiřičkou obecnou (Delichon urbica) se můžeme běžně setkávat ve městech, staví si hnízda pod nejrůznějšími výstupky na domech. Vydává nemelodické, drnčivé zvuky - mnemotechnická pomůcka: zkuste si je představit jako rychle za sebou následující „jiřik“ „jiřik“. A další důležitý rozpoznávací znak: ať vidíme jiřičku zespodu, nebo svrchu, vždy je část jejího těla bílá. Hnízda jiřiček jsou až na malý vletový otvor uzavřená, proto v nich uvidíme maximálně dvě mláďata najednou.
Tak už zbývá jen vlaštovka obecná (Hirundo rustica) – je tmavší než jiřička, má užší a špičatější křídla, svrchu má lesklejší peří (vynikne jen za slunečného dne). Hlava vlaštovky je celá tmavá, s červenohnědou skvrnou kolem zobáku. Odlišná barva v okolí zobáku nemusí být při špatném světle zřetelná, ale jiřička je pod zobákem vždy bílá. Vlaštovčí zpěv v této trojici je nejmelodičtější, i když je prokládám různými drnčivými zvuky. Hnízdo vlaštovky je otevřená miska, proto v něm můžeme pozorovat všechna vylíhlá mláďata najednou.
Obrázky zmíněné trojice (+ vzácnější břehule říční) najdete tady. Zkuste se na ně „podívat z druhé strany“: rorýs, vlaštovka, břehule jsou svrchu tmaví, jiřička má výrazný bílý kostřec (to je ta část zad, kterou pták v klidu schová pod křídly).
Možná, kdybychom žili na Slovensku, tak bychom si vlaštovky s jiřičkami tolik nepletli a nezkoumali „vidličky“. Slovensky se totiž jiřička řekne: belorítka.
Možná, kdybychom žili na Slovensku, tak bychom si vlaštovky s jiřičkami tolik nepletli a nezkoumali „vidličky“. Slovensky se totiž jiřička řekne: belorítka.
