Rackové

Pokud jste někdy viděli racky na mořském pobřeží, určitě jste si všimli, že jsou podstatně větší než naši rackové chechtaví. Vyznat se v druzích racků je opravdu náročné, vše totiž komplikuje fakt, že se peří větších druhů racků mění v několika fázích, a zatímco starší dospělí, tzn. od 3-4 let, se většinou poznat dají - pustí-li vás na dohled a dají-li vám dost času k prozkoumání, u mladých je to někdy oříšek i pro zkušeného ornitologa.

Ve Středozemí se to naštěstí zjednodušuje tím, že v létě nejčastějším druhem racek středomořský (Larus michahellis). Poznávacím znakem jsou žluté nohy, žlutý zobák s červenou skvrnou a šedá křídla. Stejně jako náš racek chechtavý je i „bělohlávek“ hlučný a jeho hlas je občas až nepříjemný (zvuk 1, zvuk 2). S hnízdícími ptáky se v rušných letoviscích nesetkáme, největší zastoupení mají mladí rackové, kteří prozkoumávají břehy a hledají něco k snědku. Podobně jako naši rackové nejsou vybíraví – obr. 1, obr. 2, obr. 3, obr. 4.

Největší koncentraci racčí mládeže jsme pozorovali těsně po příjezdu, kdy pršelo, a moře bylo hodně neklidné. Jak se počasí zlepšovalo, mladých racků ubývalo. Když se počasí začalo kazit, opět racků přibylo. Starší racky (tzn. čtyř- a víceleté) jsme moc neviděli, zřejmě byli na hnízdech.

Rackové hnízdí v koloniích, se stavbou hnízd se neobtěžují. Jejich vejce jsou skvrnitá, skvrnitý šat mají i mláďata už těsně po vylíhnutí - obr. 1, obr. 2 a obr. 3. Potřebují maskování, protože jsou přímo na zemi. S přibývajícím věkem rackům skvrn ubývá a ve čtvrtém roce se vybarví do dospělého šatu (obr. 1, obr. 2 , obr. 3, obr. 4, obr. 5 a obr. 6).

U nás se s velkými bělohlavými racky můžeme setkat hlavně v zimě, zavítá k nám především racek bělohlavý (Larus cachinnans) a racek stříbřítý (Larus argentatus). Vizuální rozdíly mezi nimi a rackem středomořským jsou nepatrné. Jak jsem psala na začátku, rackové své druhové určení svým pozorovatlům opravdu neulehčují a systematici to ještě víc komplikují - běžný pozorovatel je rád, když vidí, jak má racek vybarvené nohy, a nemá šanci zkoumat délky letek či velikost počet skvrn na nich. Jejich odlišení proto ponecháváme ornitologům, my se spokojíme se zjištěním, že k nám zavítali VELCÍ rackové.

Typická silueta letících racků - mají vpředu zašpičatělá křídla

Za špatného počasí se mladí rackové (2-3letí) shromažďují na pobřeží

Dvouletí rackové jsou tmavší než tříletí. U tříletých racků se mění černá skvrna na zobáku v červenou

Čtyř- a víceletí rackové mají křídla šedá

Velcí rackové mezi racky chechtavými

(vodní nádrž Rozkoš, červen 2009)