Josef Fousek - Zpověď českého důchodce

josef_fousek_zpoved_duchodce
Počet zobrazení:3299
Kategorie:
Autor:
Josef Fousek
Uložil:Vladislava
Datum uložení:13. Září 2011 - 8:41
Tagy:
Josef Fousek - Zpověď českého důchodce
Autor a interpret písně: Josef Fousek
 

Já žen si všímám stále méně,
jen na ně juknu po straně,
o holi kráčím unaveně
a klouby hřeju ve vaně.

 

Na pihu hledím s nedůvěrou,
na slunce pozor, je to tak,
mou nízkou penzi neseberou,
to, co mi stoupá, je můj tlak.

 

Od zrcadel své zraky stáčím,
z nichž hledí tělo obtloustlé,
marně své vrásky zpátky tlačím,
jsou v tváři navždy zakouslé.

 

Na brýle čekám přes dva roky,
na houby nejdu, snad příště,
vždyť vidím sotva na dva kroky,
nechci dát svou krev pro klíště.

 

Do údů bolest ze zad střílí,
artróza křupe v rameni,
narozen v rybách, ztrácím síly,
mozek mi měkne, vážení.

 

Mé tělo žere asanace
jak velká lžíce od bagru,
láska, to byla těžká práce,
je marné shánět viagru.

 

Koňskou mast vtírám do kolena
a ibuprofen polykám,
stín, který potkám, je má žena,
proč chodíš tiše, vytýkám.

 

Důchod, ten mizí jako voda,
ibalgin, tramal, prostenal,
do sklenky hnusná jedlá soda,
ze žáhy abych nestonal.

 

Bylinné vařím hrozné čaje
a žvýkám mátu peprnou,
orchestr bronchů v prsou hraje,
když zuby nejsou, netrnou.

 

Gingko mi dává žena k jídlu,
abych prý paměť lepší měl,
kočárek s vnukem zůstal v Lídlu,
kde jsem ho včera zapomněl.

 

Gastrogel chodí se mnou v lože,
říhám a šeptám: Kéž bych spal!
Zápěstí bolí, ach můj bože,
v zahradě kopu kostival.

 

Až děti řeknou: Čas už není,
v domově starých budu snít,
jak byly ženský všechny hezký
a já jsem bez nich nemoh žít.

 

Dietu nečtu, v apatyce
v letáku slova varovná,
kupuju zábal na priesnitze,
snad karpály mi narovná.

Život je krásnej, ač ho haněj,
je krátkej jak knot od svíčky,
byl občas zlej, však díky za něj,
tak nashledanou, lidičky.

 
Nahrávka ke stažení